Kolik stojí (ne)přijetí dítěte do školky?

Celá Česká republika se potýká s nedostatkem pracovních sil. Jen v Praze a Středočeském kraji bylo k říjnu 2023 o 82,5 tisíce více volných pracovních míst než nezaměstnaných lidí. Středočeský kraj dlouhodobě naráží na problém malých kapacit v mateřských školách. Kvůli tomu, že se děti do školek nedostanou, nemohou se jejich rodiče vracet na trh práce. Tím trpí ekonomika nejen jednotlivých domácností, ale také státu.

Středočeský kraj si proto nechal u společnosti Výzkumy Soukup vypracovat analýzu, hodnotící ekonomické dopady nepřijetí dětí do MŠ pro jednotlivé aktéry. To nejdůležitější ze studie vám přinášíme v tomto článku.

Co do výzkumu zahrnout?

Zpracovatelé studie měli jako první za úkol rozdělit Středočeský kraj na smysluplné lokality, v jejichž rámci je reálně možné děti do školek dovážet. Vzhledem k velikosti zkoumaného regionu nedává smysl jen určit kapacity školek a porovnat je s počtem dětí. Stejně tak není možné je srovnávat s počtem dětí v jednotlivých obcích, neboť v téměř polovině z nich se žádné zařízení předškolního vzdělávání nenachází. Jako vhodné měřítko se nakonec ukázalo rozdělení obcí dle spádovosti ke stavebním úřadům, kterých je v kraji 104.

Dalším krokem bylo určit, která zařízení do celkového počtu zahrnout. V kraji se nachází celkem 1091 zařízení s kapacitou 61 tisíc míst. Jsou sem zahrnuty školky zřizované obcemi (včetně těch speciálních), dále MŠ soukromé či církevní a také dětské skupiny.

Studie nabízí obě varianty výpočtu – jednu jen se státními MŠ, do druhé pak zahrnuje všechny dostupné kapacity.

Do školky chtějí (skoro) všichni

Z předchozích výzkumů je zřejmé, že mateřskou školu mají zájem navštěvovat prakticky všechny děti bydlící ve Středočeském kraji ve věku 3-5 let a část šestiletých. Zároveň zde panuje zájem o umístění dětí, kterým budou tři roky až v průběhu školního roku.

Proto i zde analýza počítá se dvěma variantami – první zahrnuje 3,15 populačních ročníků (tříletí, čtyřletí, pětiletí a 15 % šestiletých), druhá počítá s 3,65 ročníků (přidává ještě 50 % dětí dvouletých).

Z těchto metodických variant tak vzniknou čtyři kategorie možných výsledků (viz tabulka).

	A Děti starší 3 let (3,15 populačního ročníku)	B Děti 2-6 leté (3,65 populačního ročníku
1. MŠ zřizované obcemi a krajem	A1	B1
2. Všechny MŠ a DS	A2	B2

Hlavní variantou zůstává A1, neboť ta představuje zákonnou povinnost obcí zajistit místo v MŠ všem dětem starším tří let. Výpočty ukazují, že dostatečná kapacita je ze 104 lokalit pouze v 61 případech. V celém kraji chybí asi 2000 míst, nejvíce v okolí Prahy.

Pokud bychom počítali i s dvouletými dětmi, ale bez soukromých zařízení (varianta B1), dostali bychom se na cca 7500 chybějících míst. Tento počet není ovšem možné považovat za zcela relevantní, neboť velká část v soukromých školkách a dětských skupinách je určena právě této věkové kategorii.

Proto není zcela vypovídající ani varianta, že by předškolní zařízení navštěvovaly jen děti starší tří let, ale započetli bychom všechny možné instituce. V takovém případě by chybělo 329 míst.

Při zohlednění dvouletých a všech nabízených kapacit, se dostáváme na 2,5 tisíce chybějících míst.

	A Děti starší 3 let (3,15 populačního ročníku)	B Děti 2-6 leté (3,65 populačního ročníku
1. MŠ zřizované obcemi a krajem	2008	7447
2. Všechny MŠ a DS	329	2548

Kolik to stojí?

Druhá část analýzy se věnuje ekonomickým dopadům nedostatku míst v předškolních zařízeních. Zohledňuje celkové výnosy plynoucí do veřejných rozpočtů z vyšší zaměstnanosti a zároveň náklady na provoz předškolních zařízení. Výnosy i náklady pak vypočítává pro každého aktéra (stát, kraj, obce) zvlášť.

Studie při kalkulaci vychází ze situace, kdy se matka/otec vrací na plný úvazek do práce a dosahuje mediánové mzdy žen v české ekonomice, navýšené o poměrově vyšší výdělky ve Středočeském kraji, která na začátku roku 2023 činila 35 657 Kč. Všechny daně a odvody z dodatečně zaměstnané osoby mohou dosáhnout cca 22 tisíc měsíčně, tedy 263 tisíc ročně.

Dále je třeba zohlednit tzv. multiplikační efekt, kdy se díky přírůstku příjmu jedné osoby navýší příjmy dalším ekonomickým subjektům a v návaznosti na to i jejich daňové odvody. V závislosti na tom, s jak velkým multiplikačním efektem budeme počítat (zde se jednotlivé kooficienty liší), se díky jedné dodatečně zaměstnané osobě zvýší dodatečné příjmy do veřejných rozpočtů o 440 až 540 tisíc ročně.

Z této částky putuje největší podíl (400-490 tisíc Kč) státu, všem krajům dohromady pak 12-14 tisíc a obcím 31-38 tisíc. Tyto výběry však nejsou alokovány místě příslušným obcím a krajům. U většiny obcí je podíl na celkovém výběru daní velmi malý a přímý přínos z návratu osoby do zaměstnání v podstatě nulový. Do příjmů se ovšem promítá počet dětí a žáků navštěvujících školu zřizovanou obcí. Pro kraj je finanční efekt naprosto minimální – v modelovém případě činí 80 Kč měsíčně, tedy 960 Kč ročně.

Náklady na provoz školky

Umístěním dítěte do školky vznikají náklady pro obecní, krajské a státní rozpočty. Pro potřeby studie vycházejí z předpokladů, že obec je zřizovatelem MŠ, dochází ke zřízení nových tříd z důvodu nedostatečných stávajících kapacit, nově vytvořené třídy jsou naplněné na aktuální úroveň, nejsou započteny případné investiční náklady (výstavba nových budov apod.).

Z analýzy náhodně vybraných 11 školek (v různých místech kraje, v rozdílně velkých obcích) vyplývá, že náklady mateřské školy na jedno tabulkové dítě činí v průměru 110 tisíc ročně. Z této částky je většina (75-80 %) financována státem, 15 % jde z rozpočtu zřizovatelů, 5 % z krajských rozpočtů.

Obce přispívají obdobně, jako je jim poukazováno skrze rozpočtové určení daní. Pokud by se však započítaly investice do vybudování nové školky, doplácela by obec po dobu dalších 30 let asi 16 tisíc ze svého rozpočtu na každé nově vytvořené místo. Bez dotací jsou to obrovské zásahy do obecních rozpočtů a pro obce není motivující zřizovat další místa nad rámec svých zákonných povinností.