Krize

Autor článku: Mgr. Simona Žižková Procházková

Krize

Slovo krize má svůj základ v řeckém krisis. Z obecnějšího hlediska se tedy jedná o situaci, již jedinec prožívá a během níž dochází k rozuzlení. To můžeme nazvat nutnou změnou, ke které musí dojít, aby byla situace (krize) vyřešena.  Ke krizi lze dát rovnítko s překážkou, se kterou se člověk setká. Každý člověk zná psychickou krizi, ať už se s ní setkal osobně, nebo jí prožil někdo z jeho blízkých. Krize jako taková patří k našemu osobnímu prožívání, v pozitivním i negativním charakteru. Na krizi se v tradičním pojetí pohlíží jako na zátěž. V moderním pojetí pak jako na šanci na změnu a vývoj. (Čínské označení „wei-ji“- „wei“=nebezpečí, „ji“=šance). O negativní prožívání se jedná v případě, že se jedinci nedostane dostatečná sociální podpora a selžou copingové strategie (coping=zvládání zátěže). Vyústění krize ovlivňuje řada faktorů. Mezi ně se určitě zařadí to, jak člověk vnímá situaci a přirozeně také to, jaký má pro něj důsledek. V současné situaci se jedná o zvládání koronavirové pandemie a tedy strachu z nákazy, strachu o své blízké, omezení volného pohybu, obav z ekonomického dopadu a dopadů na budoucnost vůbec. Na tyto neočekávané situace člověk nemá připravené vzorce chování a je potřeba podpory, aby se jeho psychický stav vrátil na úroveň, kterou měl před událostí.

Často se pojem krize zaměňuje s pojmy jako např., konflikt, stres, deprese, trauma. Krize není ani nemoc, je to normální reakce na nenormální situaci. (např. deprese je psychické onemocnění s jasně stanoveným diagnostickými kritérii).

 Krizí můžeme nazvat situací, která má několik symptomů:

• Intenzivní kritická událost vybočující z každodenní reality
• Prožívání situace jako ohrožení nebo šance, ztráty
• Přítomnost negativních emocí a zážitků
• Pocit nejistoty z budoucnosti
• Pocit ztráty kontroly
• Náhlé narušení obvyklých vzorců chování, jeho způsobu života, denního rytmu, návyku
• Stav emočního napětí trvající nějakou dobu (nejčastěji 2-6 týdnů, někdy měsíců)
• Nutnost změny a přizpůsobení se nové situaci.

Nutno ještě dodat, že krize přichází tehdy, jestliže jedinec vyhodnotí situaci jako velmi nebezpečnou a jestliže nenachází způsob, jak se s ní vyrovnat. Krize je tedy taková situace, kterou jedinec za krizi považuje. Je to čistě subjektivní záležitost. Někteří lidé procházejí obtížnými životními zkouškami relativně bez problémů, aniž by vykazovali nějaké projevy dezintegrace nebo sociálního selhávání. Záleží na individuálních vlastnostech jedince, věku, pohlaví, zdravotním stavu, dříve zvládnutých krizích a situacích, sociální opoře, naději (tento faktor je podle Říčana jednou z nejhlubších a nejmocnějších sil, která v člověku je.)

Adaptace na krizovou situaci probíhá obvykle v následujících fázích: šok, popírání, hněv a agrese, deprese, akceptace. (model E.Kübler-Rossové, fáze nemusí probíhat v přesně daném sledu).

Pomoc v krizi a krizová intervence.

Krizová intervence má za cíl pomoci lidem, kteří se ocitli v psychické krizi k návratu do psychického ekvilibria (rovnováhy). Pomoc psychicky zdravým lidem, kteří se ovšem ocitli v mimořádně extrémní situaci. Tím se rozumí pomoc při běžných reakcích na mimořádnou zátěž. Primárním cílem je, aby člověk nad svým stavem zase získal kontrolu. V širším slova smyslu mluvíme o metodě sociální práce, která je charakteristická souborem postupů, jejichž cílem je vyřešení aktuální situace. Krizová intervence si klade za cíl: Pomoci člověku v krizi přejít od otázky „Proč se (mi) to přihodilo? K otázkám „K čemu mě to vyzývá?“, „Pro co se nyní mám rozhodnout?“.

Pozitivní vliv na vyrovnávání se s krizí má: sociální opora, možnost ventilace emocí, schopnost najít v krizi nějaký smysl, zkušenost s předcházejícími stresory.

  Efektivní strategie:

• Aktivní přístup k realitě a vyhledávání informací
• Ventilování pozitivních a negativních emocí
• Aktivní hledání pomoci u jiných
• Rozdělení problémové situace na části a jejich postupné řešení
• Schopnost u sebe sama rozpoznat symptomy únavy a dezorganizace, to usnadňuje i kontrolu nad každodenní aktivitou
• Aktivní vyrovnání se s emocemi a problémy nebo jejich akceptování v případě, že je není možné změnit
• Ochota a pružnost změnit sebe sama
• Sebedůvěra, důvěra k druhým a naděje, že je možné krizi překonat

Neefektivní strategie:

• Odmítání připustit si problémovou situaci, náladovost, pasivita
• Potlačování negativních emocí, projekce a obviňování druhých
• Dezorganizace činnosti, narušení denního rytmu a každodenních zvyklostí
• Nehledání pomoci u druhých, neakceptování nabízené pomoci, výbuchy emocí.
• Pocit sevření problémy a stereotypní reakce na ně.
• Riziko svépomoci a vzájemné pomoci, tzv.hybris – tunelové vidění, bagatelizace, racionalizace, abúzus návykových látek, sebevražedné chování.

Sociální opora má vždy přímý vliv na snížení stresu nebo tlumí vliv krizové situace. Vzájemná pomoc od blízkých osob, příbuzných, přátel, rodiny, ale i institucí má vliv na pozitivní průběh krize. S ohledem na hybris (viz výše) není ostudou vyhledat odbornou pomoc v oblasti krizové intervence, psychologa, psychoterapeuta, pedagogy, sociální pracovníky i lékaře. K tomu, aby pracovník mohl provádět krizovou intervenci nestačí, aby prošel jedním či dvěma krátkými výcviky. S ohledem na skutečnost, že na tyto pracovníky jsou kladeny vysoké nároky, je potřeba komplexního výcviku. Komunikace je gros každé kvalitní krizové intervence. Nejdříve je potřeba odložit bílý plášť odbornosti a chovat se lidsky, pokorně a laskavě. Myšlenky jasně formulovat.

 Mluvit pomalu a jasně.  Být rovnocenným partnerem. Řeč i mimika jsou v souladu. Neskákat do řeči. Ponechat druhému /klientovi/ dostatek prostoru, aby mohl větu utvořit a formulovat tak své pocity. Přístup by měl být věcný.  Emoce vyjadřujeme i slovně (např. „Je mi velmi líto, co se vám stalo.“).  Nechat klienta, aby si v sobě svoje emoce přebral, a využívat těchto přestávek pro reflexi stávajícího stavu rozhovoru. Nikdy nepoučovat! Pracovník vystupuje coby poskytovatel a navrhovatel. Rozhodnutí musí učinit klient sám, pracovník jej pouze seznamuje s možnými následky, které by jeho rozhodnutí mohlo mít. Aplikace technik aktivního naslouchání, díky aktivnímu naslouchání se vyjadřuje schopnost slyšet fakta a reflektovat pocity. Člověku se dostává pocitu, že se o jeho situaci někdo opravdu zajímá a dobře ho poslouchá. Aktivní naslouchání se skládá z trpělivého naslouchání, parafrázování, prací s otevřenými otázkami, verbální vyjádření emocí, využívání přestávek v rozhovoru na čtení v neverbálním projevu klienta (mimika, gestikulace či postoj).

Překonání krize neznamená zapomenout na to, co se stalo. Neznamená to, že život bude stejný jako před tím. Člověk i jeho život se vlivem krizové situace mění a nemusí to být nutně k horšímu.

Překonání krize znamená znovuzískání energie k běžnému „normálnímu“ fungování. Znamená to obnovení vztahů a vazeb k ostatním lidem. Schopnost opět cítit uspokojení a radost, že projevy krize nejsou stálé nebo konečné (nicméně se mohou čas od času vrátit, či aktivizovat formou vzpomínek apod.)

Většina krizí s sebou přináší ohrožení, nebezpečí, ale také ztrátu. Krize je ale také příležitost, šance ke změně, k začátku něčeho nového. Může to být čas, kdy zavřeme dveře za minulostí a začneme jinak, třeba i lépe. V každém z nás jsou hluboké sebe-úzdravné mechanismy, věřme v ně. Člověk může vlivem krizového období duchovně vyrůst, stát se psychicky odolnějším, uzrát jako osobnost, harmonizovat své vztahy k ostatním. Ti, kdo se nachází v aktuální krizi to nemusí nutně hned chápat (ani není vhodné jim to zdůrazňovat), ale je dobré mít to na paměti. Objevovat pozitiva, až přijde vhodný čas. Kdy ten čas nastane, ví nejlépe každý člověk sám.

Zdroje:

Baštecká B., Terénní krizová práce, Grada 2005
Navrátil P., Teorie a metody sociální práce, Brno 2001
Špatenková N. a kol., Krize, psychologický a sociologický fenomén, Grada 2004

ZÁKLADNÍ INFORMAČNÍ LINKY

Bezplatná informační linka ke koronaviru včetně psychologické pomoci: 1212
Nonstop infolinky Státního zdravotního ústavu: 724 810 106, 725 191 367, 725 191 370
Jen v případě vážných zdravotních problémů či ohrožení života volejte linky 155 a 112 

KRIZOVÉ LINKY A PSYCHOLOGICKÁ POMOC

Krizová linka pro seniory 800 200 007

Linka na pomoc seniorům 840 111 122

Senior telefon – bezplatná, anonymní a odborná linka důvěry organizace Život 90: 800 157 157 (nonstop)

Vojenské linky psychologické pomoci: 973 255 140, 973 255 141, 973 255 142

Psychologická péče a podpora pro seniory, sdružení Seniorem s radostí: 792 308 798

Nonstop linka důvěry Charity: 516 410 668,  737 234 078

Infolinky pro dotazy k cestování za nouzového stavu (mj. pro pendlery a přepravce): 974 815 394, 974 815 395, 974 815 396, 704 844 570, 704 844 572, 704 844 575, 704 844 576 nebo 704 844 588

Služby linek krizové pomoci – možnost chatování: www.elinka.internetporadna.cz